Maroko: Marrákeš

Ve vnitrozemí Maroka, na úpatí Vysokého Atlasu se nachází miliónové město Marrákeš. A právě sem jsem si vyrazil odpočinout od listopadových teplot okolo nuly.

Doprava do Marrákeše

Cesty do Marrákeše nejvíc usnadňuje přímá linka Ryan air z Prahy, která aktuálně lítá 2x týdně. Let trvá okolo čtyř hodin, což je asi maximum, co lze na palubě irského dopravce vydržet.

Důležité upozornění na cestu zpět: Na Marrakesh Menara Airport (RAK) není uznáván elektronický boarding pass! Musíte mít tedy vytištěnou letenku, kterou vám dopravce poslal na email. V opačném případě vás Ryan air uštědří poplatkem 50 eur za vydání palubní vstupenky na letišti!

Druhým poznatkem je – i v případě, že máte pouze palubní zavazadlo a vytištěný boarding pass, stejně se musíte dostavit na check-in. Dopravce vám totiž vytištěnou palubní vstupenku musí orazítkovat. Bez toho zkrátka v Maroku nejede vlak… Teda, letadlo Smile

Doprava z letiště

Nejjednodušší je použít autobus 19, který odjíždí každých 30 minut přímo od letiště přímo do centra. Stačí opustit terminál, vyignorovat dav taxikářů, projít parkovištěm a jsme na zastávce autobusu. Jízdenka vyjde na 30 dirhamů. Další možností je taxi. Zásadně (nikde v Maroku) nenasedejte do taxíku, dokud se předem nedohodnete na ceně. Budou začínat na nesmyslech (50 euro), ale dají se uhádat na cenu kolem 70 dirhamů.

Peníze

V Maroku na platí Marockým dirhamem (MAD). Aktuálně 1 MAD = 2,4 CZK. Další široce akceptovatelnou měnou je Euro. Na Dolary zapomeňte. Nechtějí o nich ani slyšet.

Až na naprosté výjimky potřebujete hotové peníze – s kartou nepochodíte. To naštěstí řeší bankomaty, které jsou široce dostupné a karta Revolut. Ale pozor! Většina bankomatů si řekne o poplatek za výběr zahraniční kartou. Okolo 30 MAD. To mi přijde docela dost. Doporučuji tedy vyhledat bankomaty Al Barid Bank u kterých byl výběr hotovosti zdarma.

Kultura v Maroku

V první řadě pamatujte, že budete neustále za něco platit. Vždy bude kolem vás někdo, kdo vám bude chtít poradit kudy, pomůže vám najít hotel a podobně. A vždy za to očekává bakšiš. A následně kňourá, že je to málo.

Běžně se stává, pokud je plná restaurace, že vás číšník odvede ke konkurenci (a řekne si o provizi Smile), pokud obchodník nemá co hledáte, odvede vás ke konkurenci (a řekne si o provizi). Tento affiliate program je zde doveden k dokonalosti Smile

Při placení je zvykem nechávat dýško. V restauracích 10 % z ceny, v kavárnách 2 dirhamy.

Snažte se nefotit lidi! Nemají to rádi. Říkají – cítíme se pak jak zvířata.

Dávejte pozor na modlící se muslimy! Muezzin je pětkrát denně svolává k modlitbě, můžete na ně narazit kdykoliv. V žádném případě je nepřekračujte!

Nevstupujte do mešit, pokud nejste muslimové.

Ubytování

V Marrákeši si můžete vybrat mezi klasickým hotelem a ubytováním v Riadu. To je tradiční marocký dům, s vnitřní zahradou, nebo “nádvořím”, okolo kterého jsou jednotlivé pokoje. Okna sice většinou nemá, ale zase to budete mít blízko do centra. Slušný výběr je na bookingu i airbnb. Často je k dispozici terasa na střeše s famózním výhledem na Medinu.

Co podniknout ve městě

Předně musím říct, že čtyři dny na Marrákeš bohatě stačí. Při delším pobytu bych už hledal způsob jak z chaotického a hlučného města vypadnout někam pryč.

Co navštívit ve městě:

  • Náměstí Djema el-Fna
    Centrální místo starého města. Neskutečně hlučné místo plné turistických atrakcí, jako jsou zaklínači hadů, artisté, hudebníci… V odpoledních hodinách přibude spousta stánků s jídlem a dá se tu slušně najíst.
  • Mešita Kutubíja
    Nepřehlédnutelná dominanta města se svým 70 metrovým minaretem. Pro nemuslimy vstup zakázán, ale hned vedle je klidný park pro odpočinek.
  • Palác Bahia
    Obrovský palác z 19. století. Architektonický vrchol své doby s krásnou vnitřní zahradou. Vstup 70 dirhamů.
  • Mellah
    Židovská čtvrť. Většina židovských rodin se sice už v 60. letech odstěhovala, ale stojí za návštěvu.
  • Palác El Badi
    Rozsáhlá zřícenina paláce Saadů z 16. století. Vstup 70 dirhamů.
  • Saadské hrobky
    Zdobené hrobky rodiny Saadů objevené na počátku 20. století. Vše je parádně zachované. Vstup 70 dirhamů.
  • Zahrady Jardin Majorelle
    Krásná botanická zahrada s více než 300 druhy rostlin z pěti kontinentů, kterou vytvořil výtvarník Jacques Majorelle v první polovice 20. století. Následně ji koupil módní návrhář Yves Saint Laurent se svým partnerem Pierrem Bergé a v 80. letech zrekonstruovali. Místo tak kýčovité, až si ho musíte zamilovat! Vstup 70 dirhamů.

Co dalšího podniknout:

  • Food tour
    Využili jsme Marrakesh Street Food Experience. Super průvodce, super jídlo, délka asi tři hodiny. Pokud chcete poznat místní kuchyni, včetně přípravy, mohu jen doporučit.
  • Marocké souky
    Souky jsou trhy nacházející se v postranních uličkách kolem náměstí Djema El-Fna. Prodává se tu úplně vše. Koberce, kožené výrobky, oblečení, maso, čaje, koření, cukrovinky… Každé zastavení je velmi nebezpečné, protože místní obchodníci jsou mistry svého oboru.

    Připravte se na opravdu tvrdé smlouvání. Nejnebezpečnější je hned věta – kolik jste ochoten zaplatit? Klidně střílejte hodně dolů. Obchodník sice bude lamentovat, že musí živit rodinu, ale pod cenou nikdy neprodá.
  • Hammam
    Tradiční marocké lázně. Měli jsme v plánu, ale bohužel nestihli.
  • Cesta z města
    Pokud vás už rušnost města štve, nechá se vyrazit na výlety, které nabízí místní cestovní agentury na každém rohu. V nabídce jsou výlety k pohoří Atlas, vodopádům, do rybářských osad k moři, ale i jízdy na velbloudech, nebo čtyřkolky.

    Kambodža 2017

    Protože zimu už v našich končinách nebylo možná dál snášet, hledal jsem destinaci kam vypadnout. A jako správný travel addicted to muselo být i dobrodružství. Rozhodnutí padlo na Kambodžu a udělal jsem rozhodně dobře! Poměr zábava/dobrodružství/cena byl nepřekonatelnej.

    Na Kambodži vlastně bylo všechno fajn. Teplota, jídlo, nemnoho turistů, ceny a běžné používání dolaru jako platidla.

    Cesta do Kambodži

    28. ledna jsem v Praze nasedl do potvory A380. Po šesti hodinách letu, přestupu v Dubaji a dalších šesti hodinách jsem přistál v Bangkoku. Zavolal si Ubera a nechal se odvézt na hotel. Cesta probíhala normálně, s řidičkou Rujirou v Toyotě jsme normálně kecali, než přišla řeč na otázku “Jak dlouho se zdržíte v Bangkoku?” “Jen do zítra. To máme v plánu překročit hranice do Kambodži.”, povídám. “Cože!? Do Kambodži? Vy nejste normální! Vždyť tam je strašně nebezpečno! Proč byste to pro boha dělal?” a zbytek cesty byla slušně odměřená.

    Na druhý den ráno jsem měl bookovaný autobus. Teprve nedávno zavedenou linku Bangkok – Siem Reap. Usadili jsme se, dostali svačinovou krabičku a vyrazili jsme směr hranice.

    WP_20170130_10_08_05_Pro

    Na jedná ze zastávek se nás řidič zeptal – “A máte vlastně vyřízená víza do Kambodži?” “Nemáme, musíme to řešit až na hranicích.” “Dej mi $20, pas a zařídím ti je, než tam dojedeme.” A protože z cestovatelských fór jsem měl vyčteno, že podobná částka je nutná dát i místnímu úředníkovi, aby se dal vůbec do pohybu, souhlasil jsem. Nechápu, jak to stihl, ale za nedlouho jsem měl svůj pas opět v ruce i s nalepeným vízem, razítkem a všemi formalitami.

    IMG_9432

    Jak cestovat po Kambodži

    Je několik možností, jak cestovat pozemní cestou po Kambodži.

    Taxi: Nejrychlejší, nejpohodlnější a taky nejdražší varianta. Nikdy dopředu nevíte, jaké auto a v jakém stavu dorazí.

    Shuttle: Nabízí dobrý kompromis mezi cenou a rychlostí přepravy. Horší je to s pohodlím. Sedačky jsou konstruované na Asijskou velikost, což plný shuttle statných cestovatelů z Evropy a USA, kteří službu nejčastěji využívají, příliš neocení. A to už vůbec nemluvím o prostorech pro zavazadla, která se k cestujícím musí vecpat také.

    Coach: Dálkové autobusy se prodávají v různých cenových hladinách. Rozhodně doporučuji sáhnout po vyšší ceně. Nejlevnější nejen že staví u každého pěšího, takže s vámi jedou i slepice a husy, nemají klimatizaci, ale často chybí i okna. Ve všech třídách si ale užijete oblíbené kratochvíle – Khmérského karaoke. Po pár hodinách místního ekvivalentu Šlágr TV je to slušná lobotomie.

    Siem Reap

    Siem Reap (v překladu porazit/vyhubit Thajsko – už chápete, proč se na nás v Bangkoku koukali přes prsty? Smile) je nejvýznamnější město v celé Kambodži, slouží jako brána do Angkoru. Po vystoupení z autobusu nás obklopily řidiči Tuk Tuků, jednoho jsem vybral a už se vezl směr hotel Wheel Garden.

    Tenhle hotel mě nepřestal udivovat. Luxusně vypadající hotel, naprostá oáza klidu. Ale stačilo opustit zeď zahrady a ocitli jsme se na prašné chaotické kambodžské ulici. Ten rozdíl – naprosto nepopsatelný.

    Siem Reap – Den druhý

    Hned ráno, po super snídani na nás před hotelem čekal řidič Tuk Tuku. Ten samý, který nás předchozí den vezl na hotel. Domluvili jsme se, že nám další den bude dělat celodenního řidiče za fixní cenu – tuším někde mezi $25 a $30. Sdělili jsme mu naši představu a vyrazili.

    Cesta směřovala přes zastávku na leknínové farmě plovoucím vesnicím na Tonle Sap Lake. Naprosto famózní zážitek, včetně projížďky po jezeře.

    IMG_9767IMG_9701

    Po pár hodinách ale nastal čas navštívit místní hlavní památku – Angkor Wat, Bayon a Ta Prohm, známou z filmu Tomb Rider.

    Uznávám, že celý Angkor by si zasloužil několik dní sám pro sebe, ale protože nejsem největší fanoušek historie, prodloužené odpoledne bylo ideální.

    IMG_0143IMG_0141IMG_0392

    Siem Reap – Den třetí

    Třetí den v Siem Reapu jsme věnovali průzkumu města. Jak vlastně vše funguje, kam na jídlo a podobně. A samozřejmě večer na Pub street. To je ulice plná barů, restaurací, kterou večer prostě musíte vidět. A moje doporučení? Zkuste i drobné uličky v okolí. Nachází se tam spousta baťůžkářských stylových podniků plných mladých cestovatelů z celého světa.

    Siem Reap – Den Čtvrtý

    Potloukání se po městě, pokus o sehnání držáků na GoPro, návštěva War museum. A v pozdím odpoledni půjčení čtyřkolek. Sice za hodně kapitalistickou západní cenu, ale kvalita a služba tomu odpovídala.

    IMG_0606IMG_0668

    IMG_0927IMG_0918

    Siem Reap – Den pátý

    Návštěva Psar Chaa. To je starý trh. Vážení, něco takového jsem nikdy před tím nezažil. Seženete tam všechno. Mezi tím vším jezdí místní na motorkách a nakupují. Tohle se prostě musí vidět. Následovala návštěva muzea nášlapných min, kterými je ještě z dob války Kambodža celá posetá. Cesta ze Siem Reapu trvá asi hodinu Tuk Tukem.

    IMG_1024IMG_1026IMG_1029IMG_1295

    Siem Reap – Den šestý

    Původní plán byl ráno vyrazit z hotelu na loď, kterou jsme se měli přes řeku Tonlé Sap dostat do Phnompenhu, hlavního města Kambodži. Bohužel střevní potíže (dle mého podcenění hydratace, kolega si myslí, že to bylo nadýchání “bordelu” při projížce na quadu) nás donutili plány přehodnotit a zůstaly jsme ve Wheel Garden ještě o den déle.

    Phnompenh

    Následující ráno jsme si tedy objednali taxi, které nás do 300 km vzdáleného hlavního města odvezlo. Výhodou bylo, že cesta trvala necelé čtyři hodiny, místo osmi plus lodí a navštívili jsme Spider Town – místo, kde podávají místní pavoučí “delikatesy”.

    IMG_1373IMG_1385

    V Phnompenhu toho vlastně tolik k vidění není. Snad kromě prezidentského paláce a Security Prison 21 (S-21), což je dnes muzeum genocidy z dob Pol Potovy vlády.

    IMG_1516IMG_1522

    Sihanoukville

    Ráno jsem u snídaně stačil pokecat s americkým veteránem, co se přijel podívat, cože to vlastně v těch 60. letech v Asii dělali a zanadávat si na Trumpa; a už na nás čekal odvoz do Sihanoukville – asi 185 km vzdáleného přístavního města.

    Ubytko jsem našel hned v centru města, kousek od pláže. Vlastní bungalov. A začal si užívat moře, bary a tak.

    IMG_1663

    Sihanoukville – den druhý

    Průzkum města a dalších pláží. Když jsem se nechal dovézt na (tuším) Otres Beach, za chvíli ke mě přiběhl neasijský číšník a ptá se:

    -What do you like to drink?
    -Two bears please
    -OK, where are you from, BTW?
    -Czech republic
    -No nazdar vole 🙂

    Týpek z Česka, co už na pěknou řádku let nalezl útočiště v Kambodži. A jak se ukázalo, česká komunita tam byla trošku větší. Každopádně – dohodli jsme se na výlet lodí na nedaleký ostrůvek Koh-Ta-Kiev s tím, že zůstaneme přes noc.

    Sihanoukville – den třetí – Koh-Ta-Kiev

    Ostrov asi hodinu námořní loďkou vzdálený od pevniny. Cestou koupání v moři, šnorchlování. Na ostrově pak grilování a pivo. Odpoledne se loď sebrala, odjela zpět a my zůstaly. Na ostrově byl totiž provizorní bar, tráva, domky na stromě… Vše se dalo pronajmout. Super zážitek. Snad bych zůstal i déle.

    IMG_1765IMG_1793

    Sihanoukville – den čtvrtý a pátý

    Nabírání zásob sluníčka a moře na přečkání české zimy. A následně odjezd nočním autobusem směr Bangkok a návrat domů.

    Hodnocení

    Kambodža byla jedna z nejlepších cest, kterou jsem podnikl. V té době turisticky ovládaná baťůžkáři, bez velkých hotelových resortů. Super zkušenost, snad se mi ještě pár takových míst podaří navštívit.

    Kompletní fotogalerie.

    Kuba 2015

    Je pět důvodů proč vyrazit na Kubu. Karibik, rum, Cohiba, nádherná auta a Fidel Castro. To poslední dnes úplně neplatí, ale před čtyřmi lety jsem si mohl reálně vyzkoušet vzpomínky svých rodičů. A tak jsem na konci října, přes Paříž, spokojeně přistál v Havaně a nechal se odtransportovat do Varadera.

    WP_20151027_20_37_48_Pro

    Varadero

    Varadero je obrovské kubánské letovisko na poloostrově hodinu od Havany v provincii Matanzas. Mají zde hotelové rezorty různých úrovní, naleštěné ameriky a nádherné moře s písečnými plážemi. Pokud ale nejste německý důchodce, pobyt ve Varaderu nepovažuji za návštěvu Kuby!

    IMG_3489IMG_3566IMG_3670

    Cayo Coco, Cayo Guillermo

    Po dvou dnech Varaderských radovánek konečně přišel čas na pravé cestování. V půjčovně jsme si vyzvedli čínský automobil Geely 3 – zaplatily kauci a pojištění (nejen, že mBank karta fungovala, ale poprvé v životě jsem viděl reálné použití žehličky!) a vyrazili na několika hodinový přejezd Cayo Coco.

    IMG_3857IMG_3865IMG_3900

    Zde se nám vyplatil přebytek zubních past, mýdel a žvýkaček (hlavně že to má barevnej obal), které jsme sebou vezli a jejich směna za místní stravu Smile

    Případně nás překvapily small talky:
    -Odkud jste?
    +Českoslovesko
    -Vítejte, naši socialističtí přátele! Kapitalismus už brzy zhyne!

    Na Kubanských silnicích moc velký provoz nečekejte. Podle toho se ale místní lidé/zvířata/ostatní účastníci chovají nečitelně. Zvlášť nemohu doporučit cestovat v noci, protože mimo Varadero se kubánský vozový park značně zhoršuje a fungující světla jsou čestnou výjimkou.

    IMG_3993

    Cayo Coco a Cayo Guillermo jsou ostrovy centrální Kuby spojené s pevninou několikakilometrovou hrází. Za návštěvu stojí Playa Pilar – snad zatím nejhezčí pláž, jakou jsem viděl, nebo potápění/šnorchlování.

    IMG_4012IMG_4019IMG_4068

    Trinidad

    Dalším cílem byl Trinidad. Cestou jsem dali pauzu v městě Morón, což je prastaré ospalé městečko s kořeny v 16. století.

    IMG_4324

    Ale zpět k Trinidadu. Jedná se o jedno z nejstarších kubánských měst. Od roku 1988 je zapsáno na seznamu UNESCO, kvůli koloniální architektuře. Okolo celého města se rozkládají cukrové plantáže (údolí cukrovarů), které městu přinášely bohatství a potřebu otroků.

    IMG_5066IMG_5079IMG_5177

    WP_20151101_16_10_05_Pro

    Mimo jiné se v Trinidadu každou neděli od 8:00 za hřbitovem léta konali kohoutí zápasy. Bohužel pár týdnů před příjezdem došla státnímu aparátu trpělivost a (ne)legální akci rozpustila. Dokážete si představit pohledy místních, když jsem v půl osmé chodil kolem hřbitova s papírkem a sháněl se po nich? Smile

    WP_20151101_08_02_05_Pro

    Bahía de Cocinos

    Dva dny v Trinidadu utekly jako rumový opar a pokračovalo se na Bahía de Cocinos. Cesta vedla přes Cienfuegos, asi 150 tisícové přístavní město. V centru se dalo vylézt na střechu jednoho z domů a vše si prohlédnout.

    IMG_5400IMG_5481IMG_5483

    Následně jsme si ještě zajeli, abychom viděli kubánský pokus o stavbu jaderné elektrárny a hurá na nejdůležitější místo místní propagandy – Playas Girón, neboli zátoka sviní.

    IMG_5708

    Tam je k vidění jednak muzeum neúspěšného amerického výsadku – hodně československých zbraní – a nedaleko odsud krokodýlí farma.

    WP_20151103_16_12_45_Pro

    Viňales

    Den v Gironu úplně stačí. Proto jsme najeli na poloprázdnou dálnici A1 a vyrazili na nejzápadnější část výletu, do Viňales – do oblasti tabáku, doutníků a vůbec. Se zastávkou na tabákové farmě, jak jinak Smile

    IMG_5875IMG_5967

    V okolí je pak k vidění několik věcí. Jednak koloniální městečko Piňar del Rio s tabačkou a likérkou, Mural de la Prehistorica – skála, kterou v 60. letech nechal Fidel Castro pomalovat prehistorickými výjevy z jeskyní a hotel Los Jazmines, u nás známý spíš jako Bella Vista podle jihoamerických dílů Majora Zemana. A hotel se od té doby příliš nezměnil.

    IMG_6061IMG_6071

    Havana a domů

    A pak už jen návrat do Havany, vrácení auta a využití paní Jany jakožto průvodkyni po Havaně.

    IMG_6193IMG_6483IMG_6431

    Kuba 2015 – 27.10.2015 – 7.11.2015

    Poznámka 2019-08-25 184827

    Kompletní fotogalerie

    25 let od Černobylu

    Před 25 lety, 26. dubna 1986 došlo na území dnešní Ukrajiny k (zatím) největší civilní havárii jaderného komplexu. Je nutno si uvědomit, že havárie byla způsobena diletantstvím, idiocií, technickou nevyspělostí a hlavně naprostou ignorací bezpečnostních předpisů.

    I v pohledu na současnou “krizi” ohledně elektrárny Fukušima považuji jadernou energetiku za jednu z nejbezpečnějších metod získávání energie!

    Minulý rok jsem místo havárie navštívil a přikládám pár obrázků.