Protože zimu už v našich končinách nebylo možná dál snášet, hledal jsem destinaci kam vypadnout. A jako správný travel addicted to muselo být i dobrodružství. Rozhodnutí padlo na Kambodžu a udělal jsem rozhodně dobře! Poměr zábava/dobrodružství/cena byl nepřekonatelnej.
Na Kambodži vlastně bylo všechno fajn. Teplota, jídlo, nemnoho turistů, ceny a běžné používání dolaru jako platidla.
Cesta do Kambodži
28. ledna jsem v Praze nasedl do potvory A380. Po šesti hodinách letu, přestupu v Dubaji a dalších šesti hodinách jsem přistál v Bangkoku. Zavolal si Ubera a nechal se odvézt na hotel. Cesta probíhala normálně, s řidičkou Rujirou v Toyotě jsme normálně kecali, než přišla řeč na otázku “Jak dlouho se zdržíte v Bangkoku?” “Jen do zítra. To máme v plánu překročit hranice do Kambodži.”, povídám. “Cože!? Do Kambodži? Vy nejste normální! Vždyť tam je strašně nebezpečno! Proč byste to pro boha dělal?” a zbytek cesty byla slušně odměřená.
Na druhý den ráno jsem měl bookovaný autobus. Teprve nedávno zavedenou linku Bangkok – Siem Reap. Usadili jsme se, dostali svačinovou krabičku a vyrazili jsme směr hranice.
Na jedná ze zastávek se nás řidič zeptal – “A máte vlastně vyřízená víza do Kambodži?” “Nemáme, musíme to řešit až na hranicích.” “Dej mi $20, pas a zařídím ti je, než tam dojedeme.” A protože z cestovatelských fór jsem měl vyčteno, že podobná částka je nutná dát i místnímu úředníkovi, aby se dal vůbec do pohybu, souhlasil jsem. Nechápu, jak to stihl, ale za nedlouho jsem měl svůj pas opět v ruce i s nalepeným vízem, razítkem a všemi formalitami.
Jak cestovat po Kambodži
Je několik možností, jak cestovat pozemní cestou po Kambodži.
Taxi: Nejrychlejší, nejpohodlnější a taky nejdražší varianta. Nikdy dopředu nevíte, jaké auto a v jakém stavu dorazí.
Shuttle: Nabízí dobrý kompromis mezi cenou a rychlostí přepravy. Horší je to s pohodlím. Sedačky jsou konstruované na Asijskou velikost, což plný shuttle statných cestovatelů z Evropy a USA, kteří službu nejčastěji využívají, příliš neocení. A to už vůbec nemluvím o prostorech pro zavazadla, která se k cestujícím musí vecpat také.
Coach: Dálkové autobusy se prodávají v různých cenových hladinách. Rozhodně doporučuji sáhnout po vyšší ceně. Nejlevnější nejen že staví u každého pěšího, takže s vámi jedou i slepice a husy, nemají klimatizaci, ale často chybí i okna. Ve všech třídách si ale užijete oblíbené kratochvíle – Khmérského karaoke. Po pár hodinách místního ekvivalentu Šlágr TV je to slušná lobotomie.
Siem Reap
Siem Reap (v překladu porazit/vyhubit Thajsko – už chápete, proč se na nás v Bangkoku koukali přes prsty? ) je nejvýznamnější město v celé Kambodži, slouží jako brána do Angkoru. Po vystoupení z autobusu nás obklopily řidiči Tuk Tuků, jednoho jsem vybral a už se vezl směr hotel Wheel Garden.
Tenhle hotel mě nepřestal udivovat. Luxusně vypadající hotel, naprostá oáza klidu. Ale stačilo opustit zeď zahrady a ocitli jsme se na prašné chaotické kambodžské ulici. Ten rozdíl – naprosto nepopsatelný.
Siem Reap – Den druhý
Hned ráno, po super snídani na nás před hotelem čekal řidič Tuk Tuku. Ten samý, který nás předchozí den vezl na hotel. Domluvili jsme se, že nám další den bude dělat celodenního řidiče za fixní cenu – tuším někde mezi $25 a $30. Sdělili jsme mu naši představu a vyrazili.
Cesta směřovala přes zastávku na leknínové farmě plovoucím vesnicím na Tonle Sap Lake. Naprosto famózní zážitek, včetně projížďky po jezeře.
Po pár hodinách ale nastal čas navštívit místní hlavní památku – Angkor Wat, Bayon a Ta Prohm, známou z filmu Tomb Rider.
Uznávám, že celý Angkor by si zasloužil několik dní sám pro sebe, ale protože nejsem největší fanoušek historie, prodloužené odpoledne bylo ideální.
Siem Reap – Den třetí
Třetí den v Siem Reapu jsme věnovali průzkumu města. Jak vlastně vše funguje, kam na jídlo a podobně. A samozřejmě večer na Pub street. To je ulice plná barů, restaurací, kterou večer prostě musíte vidět. A moje doporučení? Zkuste i drobné uličky v okolí. Nachází se tam spousta baťůžkářských stylových podniků plných mladých cestovatelů z celého světa.
Siem Reap – Den Čtvrtý
Potloukání se po městě, pokus o sehnání držáků na GoPro, návštěva War museum. A v pozdím odpoledni půjčení čtyřkolek. Sice za hodně kapitalistickou západní cenu, ale kvalita a služba tomu odpovídala.
Siem Reap – Den pátý
Návštěva Psar Chaa. To je starý trh. Vážení, něco takového jsem nikdy před tím nezažil. Seženete tam všechno. Mezi tím vším jezdí místní na motorkách a nakupují. Tohle se prostě musí vidět. Následovala návštěva muzea nášlapných min, kterými je ještě z dob války Kambodža celá posetá. Cesta ze Siem Reapu trvá asi hodinu Tuk Tukem.
Siem Reap – Den šestý
Původní plán byl ráno vyrazit z hotelu na loď, kterou jsme se měli přes řeku Tonlé Sap dostat do Phnompenhu, hlavního města Kambodži. Bohužel střevní potíže (dle mého podcenění hydratace, kolega si myslí, že to bylo nadýchání “bordelu” při projížce na quadu) nás donutili plány přehodnotit a zůstaly jsme ve Wheel Garden ještě o den déle.
Phnompenh
Následující ráno jsme si tedy objednali taxi, které nás do 300 km vzdáleného hlavního města odvezlo. Výhodou bylo, že cesta trvala necelé čtyři hodiny, místo osmi plus lodí a navštívili jsme Spider Town – místo, kde podávají místní pavoučí “delikatesy”.
V Phnompenhu toho vlastně tolik k vidění není. Snad kromě prezidentského paláce a Security Prison 21 (S-21), což je dnes muzeum genocidy z dob Pol Potovy vlády.
Sihanoukville
Ráno jsem u snídaně stačil pokecat s americkým veteránem, co se přijel podívat, cože to vlastně v těch 60. letech v Asii dělali a zanadávat si na Trumpa; a už na nás čekal odvoz do Sihanoukville – asi 185 km vzdáleného přístavního města.
Ubytko jsem našel hned v centru města, kousek od pláže. Vlastní bungalov. A začal si užívat moře, bary a tak.
Sihanoukville – den druhý
Průzkum města a dalších pláží. Když jsem se nechal dovézt na (tuším) Otres Beach, za chvíli ke mě přiběhl neasijský číšník a ptá se:
-What do you like to drink?
-Two bears please
-OK, where are you from, BTW?
-Czech republic
-No nazdar vole 🙂
Týpek z Česka, co už na pěknou řádku let nalezl útočiště v Kambodži. A jak se ukázalo, česká komunita tam byla trošku větší. Každopádně – dohodli jsme se na výlet lodí na nedaleký ostrůvek Koh-Ta-Kiev s tím, že zůstaneme přes noc.
Sihanoukville – den třetí – Koh-Ta-Kiev
Ostrov asi hodinu námořní loďkou vzdálený od pevniny. Cestou koupání v moři, šnorchlování. Na ostrově pak grilování a pivo. Odpoledne se loď sebrala, odjela zpět a my zůstaly. Na ostrově byl totiž provizorní bar, tráva, domky na stromě… Vše se dalo pronajmout. Super zážitek. Snad bych zůstal i déle.
Sihanoukville – den čtvrtý a pátý
Nabírání zásob sluníčka a moře na přečkání české zimy. A následně odjezd nočním autobusem směr Bangkok a návrat domů.
Hodnocení
Kambodža byla jedna z nejlepších cest, kterou jsem podnikl. V té době turisticky ovládaná baťůžkáři, bez velkých hotelových resortů. Super zkušenost, snad se mi ještě pár takových míst podaří navštívit.