Je pět důvodů proč vyrazit na Kubu. Karibik, rum, Cohiba, nádherná auta a Fidel Castro. To poslední dnes úplně neplatí, ale před čtyřmi lety jsem si mohl reálně vyzkoušet vzpomínky svých rodičů. A tak jsem na konci října, přes Paříž, spokojeně přistál v Havaně a nechal se odtransportovat do Varadera.
Varadero
Varadero je obrovské kubánské letovisko na poloostrově hodinu od Havany v provincii Matanzas. Mají zde hotelové rezorty různých úrovní, naleštěné ameriky a nádherné moře s písečnými plážemi. Pokud ale nejste německý důchodce, pobyt ve Varaderu nepovažuji za návštěvu Kuby!
Cayo Coco, Cayo Guillermo
Po dvou dnech Varaderských radovánek konečně přišel čas na pravé cestování. V půjčovně jsme si vyzvedli čínský automobil Geely 3 – zaplatily kauci a pojištění (nejen, že mBank karta fungovala, ale poprvé v životě jsem viděl reálné použití žehličky!) a vyrazili na několika hodinový přejezd Cayo Coco.
Zde se nám vyplatil přebytek zubních past, mýdel a žvýkaček (hlavně že to má barevnej obal), které jsme sebou vezli a jejich směna za místní stravu 
Případně nás překvapily small talky:
-Odkud jste?
+Českoslovesko
-Vítejte, naši socialističtí přátele! Kapitalismus už brzy zhyne!
Na Kubanských silnicích moc velký provoz nečekejte. Podle toho se ale místní lidé/zvířata/ostatní účastníci chovají nečitelně. Zvlášť nemohu doporučit cestovat v noci, protože mimo Varadero se kubánský vozový park značně zhoršuje a fungující světla jsou čestnou výjimkou.
Cayo Coco a Cayo Guillermo jsou ostrovy centrální Kuby spojené s pevninou několikakilometrovou hrází. Za návštěvu stojí Playa Pilar – snad zatím nejhezčí pláž, jakou jsem viděl, nebo potápění/šnorchlování.
Trinidad
Dalším cílem byl Trinidad. Cestou jsem dali pauzu v městě Morón, což je prastaré ospalé městečko s kořeny v 16. století.
Ale zpět k Trinidadu. Jedná se o jedno z nejstarších kubánských měst. Od roku 1988 je zapsáno na seznamu UNESCO, kvůli koloniální architektuře. Okolo celého města se rozkládají cukrové plantáže (údolí cukrovarů), které městu přinášely bohatství a potřebu otroků.
Mimo jiné se v Trinidadu každou neděli od 8:00 za hřbitovem léta konali kohoutí zápasy. Bohužel pár týdnů před příjezdem došla státnímu aparátu trpělivost a (ne)legální akci rozpustila. Dokážete si představit pohledy místních, když jsem v půl osmé chodil kolem hřbitova s papírkem a sháněl se po nich?
Bahía de Cocinos
Dva dny v Trinidadu utekly jako rumový opar a pokračovalo se na Bahía de Cocinos. Cesta vedla přes Cienfuegos, asi 150 tisícové přístavní město. V centru se dalo vylézt na střechu jednoho z domů a vše si prohlédnout.
Následně jsme si ještě zajeli, abychom viděli kubánský pokus o stavbu jaderné elektrárny a hurá na nejdůležitější místo místní propagandy – Playas Girón, neboli zátoka sviní.
Tam je k vidění jednak muzeum neúspěšného amerického výsadku – hodně československých zbraní – a nedaleko odsud krokodýlí farma.
Viňales
Den v Gironu úplně stačí. Proto jsme najeli na poloprázdnou dálnici A1 a vyrazili na nejzápadnější část výletu, do Viňales – do oblasti tabáku, doutníků a vůbec. Se zastávkou na tabákové farmě, jak jinak
V okolí je pak k vidění několik věcí. Jednak koloniální městečko Piňar del Rio s tabačkou a likérkou, Mural de la Prehistorica – skála, kterou v 60. letech nechal Fidel Castro pomalovat prehistorickými výjevy z jeskyní a hotel Los Jazmines, u nás známý spíš jako Bella Vista podle jihoamerických dílů Majora Zemana. A hotel se od té doby příliš nezměnil.
Havana a domů
A pak už jen návrat do Havany, vrácení auta a využití paní Jany jakožto průvodkyni po Havaně.
Kuba 2015 – 27.10.2015 – 7.11.2015
