Home office, remote work, práce z domova. V posledních dnech donekonečna omílané slovní spojení. Máš klid na práci říkají, navíc může zafungovat ten work life balance – další moderní zaklínadlo posledních dnů.

Ještě před pár měsíci jsem se vzdálenou prací souhlasil a plně ji podporoval. Ono je fajn mít možnost přerušit na půl hodinky práci a dojít si na úřad, který máte z kanceláře 30 kilometrů daleko, stejně jako je příjemné vypadnout ze stereotypu openspace a mít celý den klid na projekt… Dokud nemusíte dělat chůvu kolegům! Protože kde začíná balancování práce vs. života jednoho, končí tomu druhému.

Profesí jsem ajťák. Mám na starosti tým technické podpory v tisícihlavé organizaci. Možnost vzdálené práce u nás sice úplně zakázána nebyla (ať se jednotlivý manažer rozhodne), ale ani nikterak podporována. Jenže pak nastalo koronavirové peklo, které pro IT podporu trvá do dnes.

-Vybavte pracovníky notebooky, zítra si je vyzvednu
+OK, tady je máš. První přihlášení musíte udělat ve firmě
…
–Dostal jsem nový notebook, jsem doma a nemůžu se do něj dostat!
+Přihlásil jsi se v práci?
–Něco takového jsem slyšel, ale stejně jsem na to neměl čas.

-Holky mají doma ty notebooky, ale na tom přece nebudou dělat celý den! Nebyl by pro ně monitor?
+Ať si vezmou ten co mají v práci na stole.
-To nejde, jednou za 14 dní mají službu v kanceláří a to ho zase potřebují mít tady. Jo a ještě by se jim hodila domů tiskárna. Ony jsou zvyklé si dokument vždy vytisknout a pak v něm podtrhávat.

Před odchodem domů jsme apelovali na jednu věc: Vyzkoušejte, že vám funguje VPNka. Bez toho se nedostanete na sdílené disky, do docházky a dalších aplikací.

-Nejde mi docházka!
+Máte puštěnou VPNku?
-Nevím co to je.
+OK, klikněte na nabídku Start…
-Nevím co je nabídka Start
…
-Tady to po mě něco chce anglicky a tomu já nerozumím!
+Musíš vyplnit uživatelské jméno a heslo. Stejné, jako do počítače.
-To neznám, dávám jen heslo a pak enter.

Úsměvné? Pokud to stejné slyšíte každý den několikrát, začnete akorát nesnášet lidi a zadělávat si na absolutní vyhoření. Zvlášť když support řešíte i doma po večerech, protože “Víš, přes den bylo hezky, tak jsme byli s dětma venku, teď večer jsem k tomu sedl a nejde mi…”

O “efektivních” poradách nad věcmi, které bys za pět minut probral v kuchyňce bych mohl vyprávět hodiny. Teď plánuješ na vše Teams schůzku, která vypadá:

+Ahoj, já jsem chtěl probrat..
-Prosím, vydrž, musím pustit pračku… Jo, už jsem zpátky
+No, chtěl jsem vědět…
-Počkej, zvoní na mě PPLka
…

Sečteno/podtrženo: Přesto, že z home office již v česku děláme reparát, pracovně to tak nevypadá. Počet požadavků na podporu stoupá a doba vyřešení se prodlužuje. Na IT kolezích již pozoruji únavu, vyčerpanost a podrážděnost. Absolutně nechápu organizace, které tvrdí, že se jejich lidé už nikdy do kanceláří nevrátí.

Hrdinové těchto dní totiž nejsou jen lékaři a zdravotníci. Ale i technici, kteří drží vaši organizaci funkční. Stejně jako lidé z call center, kurýři, energetici… Držte se, bude zase dobře. Snad.